Co všechno se může stát na hřišti kopané

Hlavní organizátor akce a editor informací o závodech v hodu oštěpem: Zdeněk Ernest


            Vážení návštěvníci webových stránek našeho oddílu, dovolte nám i malé odbočení od kopané. Vždyť náš areál, který je položen v krásném přírodním prostředí na úpatí Radyně, nemusí nutně sloužit jen pro účely nejmasovějšího sportu na světě. Stalo se tak před několika lety, kdy jako fanoušci našeho klubu, ale sportu všeobecně, jsme sledovali atletické závody v naší klubovně. V té době zrovinka probíhal „oštěp“ a, jak jinak, vyhrál nejlepší oštěpař světa Jan Železný. Jeho výkon nás přivedl k debatě -  a vlastně i sázce,  kolik kdo z nás by dokázal oštěpem hodit. Vzdálenosti, které jsme v tu dobu u půlitru naší „plzně“ zvládali, byly fakt na úrovni atletů, a dnes se nebojím  říct hodně dobrých atletů. Ale co, není přece nic jednoduššího, než si vše  ozkoušet na vlastní kůži. A tak těchto pár „borců“ koupilo oštěp pro muže a dámy a uspořádali první ročník amatérského závodu v hodu oštěpem pod Radyní.

            Hned tohoto prvního, vlastně „srandamače“, kde původně šlo jen o to potvrdit výsledky od stolu, se zúčastnilo 56 závodníků a závodnic. Nutno podotknout, že jsme ustanovili čtyři kategorie, a to muži do 40 let, muži nad čtyřicítku, ženy a děti. Věřte, nevěřte, to bylo překvapení, jak se dokáže lišit myšlenka od stolu od výsledku na hřišti. Původní zakládající „partička“ zjistila, že jsou vlastně na polovině, a tak výkony kolen 25-30 metrů byly pro ně vlastně obrovským zklamáním. Hned prvního ročníku se zúčastnil i  český reprezentační házenkář světové extratřídy Filip Jícha (staroplzenecký rodák), který stanovil rekord Starého Plzence a první závody vyhrál výkonem přes 43 metrů. Celá akce se všem přítomným moc a moc líbila, a tak jsme si řekli, že budeme pokračovat.

            Další dva roky tedy proběhl postupně II. a III. ročník a k radosti nejen pořadatelů zájemců o tuto recesistickou akci neubývalo, spíše naopak. Popravdě řečeno, kde si můžete zkusit  tuto na techniku tak náročnou sportovní disciplinu. Je pravdou, že za tyto dva ročníky rekord překonán nebyl, ale o to nám, věřte, vůbec nešlo.

            Vzhledem k tomu, že zájem o tuto velmi netradiční soutěž stále stoupal, narodila se v  hlavách pořadatelů pro mnohé utopistická myšlenka. Jen při jejím vyslovení tomu nikdo nevěřil a jak se říká, klepal si dosti výrazně prstem na čelo. Ale stalo se, stalo……. je to opravdu velká třešeň na obrovském šlehačkovém dortu.  A tak koho zajímá co se vlastně na staroplzeneckém hřišti stalo v příštím roce a třeba i v letech následujících, podívejte se do dalších let, kde jsou k dispozici články z  Radyňských listů a fotky z akce. Určitě nebudete litovat.